Zatímco cizokrajní vánoční siláci útočí hlavně na naše oči a uši (třeba tím, že už zkraje podzimu přeskupí zboží v supermarketech a pustí koledy tak razantně, že už je pak v ten správný čas nechceme ani slyšet), český advent přichází koncem listopadu mnohem nenápadněji. Zato účinněji - vstupuje totiž rovnou k nám domů a bere to přes chutě a vůně. Rozdmýchá a umocní teplo domova, provoní každý kout tak, že se nám nechce ven, a nakonec ovládne i naše ostatní smysly. Radost pohledět: tak krásné vánoční cukroví, které pekly naše babičky a maminky, abys jinde ve světě pohledal. Drobná sousta, jejichž rafinovanou stavbu by ocenil i architekt, s ještě drobnějším zdobením, které vypovídá o nekonečné trpělivosti – to lze vytvářet jedině z lásky a s láskou. A právě to je duše staročeských vánoc, k níž se tak rádi vracíme a kterou chceme předat i našim dětem. A přece se ani naše Vánoce neobejdou bez dotyku s exotikou. Evokuje něco vzácného, co je třeba si opatrně, ale naplno a soustředěně vychutnat, než to pomine. Tak jako těch několik svátečních dní v závěru roku … KOŘENÍ! Kromě výrazné vůně a chuti má i další užitečné vlastnosti a účinky: především pomáhá při zažívání a celkově nás prohřívá. Právě to v zimním období potřebujeme. Proto nás tak vábí vánoční punč a svařené víno, proto nám tak voní pečivo, které chystáme na slavnostní stůl. S adventním a vánočním obdobím jsou nejvíc spjatí tito poslové z dalekých krajů: skořice, vanilka, badyán, zázvor a hřebíček. Jejich vůni a chuť netřeba představovat, ale léčivé účinky zůstávají mnohdy neznámé a nedoceněné. SKOŘICE Nejstarší záznamy o jejím používání pocházejí z Číny z roku 2500 před naším letopočtem, ve starém Egyptě ji pak používali k balzamování. Bible se o ní zmiňuje jako o zboží cennějším zlata. Aromatická kůra skořicovníků, stálezelených tropických dřevin, je léčivá. K jejím účinkům, které se nejvíc hodí o Vánocích, patří tyto: zahřívá, zlepšuje trávení; uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti i nadýmání; podporuje chuť k jídlu a celkově osvěžuje; má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie; používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli a chřipce; pomáhá i při hubnutí a zpevňuje pokožku. VANILKA Znali ji už původní obyvatelé jihovýchodního Mexika - Aztékové a Toltékové. Nejčastěji ji míchali s kakaovými boby, ale také využívali její léčivé účinky, zejména k povzbuzení srdeční činnosti a celkovému vzpružení organismu. Později se v Evropě vanilka používala proti horečce i jako afrodiziakum. Posiluje mozkovou činnost, působí proti únavě. V aromaterapii navozuje pocit pohody, ostatně vánoční svátky se bez její vůně neobejdou. Působí proti špatné náladě a při nespavosti; povzbuzuje slezinu a slinivku. Masáže vanilkovým olejem příznivě působí na srdce a vrací tělu vyrovnanost. Díky tomu, že umí podpořit cirkulaci krve, se vanilka přidává do masážních krémů s prohřívacím účinkem. BADYÁN Domovinou stromu nazvaného Badyáník pravý jsou Čína, Indie, Filipíny a Vietnam, kde se také hojně využívá v místních kuchyních. U nás ho známe hlavně jako nepostradatelnou ingredienci do vánočních perníčků, ale i toto koření umí léčit a celkově posílit organismus. Uklidňuje žaludek, působí proti bolestem břicha, podporuje dobrý spánek, zmírňuje nadýmání a zácpu, pomáhá i při kašli a bolesti v krku. V lidovém lékařství bývá užíván jako čaj příznivě působící při kolikách a revmatismu. V některých zemích se žvýká po jídle jako digestiv. Velkou popularitu získal nedávno díky tomu, že se stal původní přírodní surovinou pro výrobu známého léku proti virovým nemocněním Tamiflu. Díky krásnému hvězdicovému tvaru se používá také ke zdobení a aranžování. ZÁZVOR Jedno z nejstarších koření pochází z jižní Číny, ve svých spisech ho zmiňuje už Konfucius asi v 5. století před naším letopočtem. Do české kuchyně proniklo tradiční vánoční pečivo zvané zázvorky a velmi oblíbený je prohřívací zázvorový čaj s medem. Zázvor má antibakteriální a protizánětlivé účinky; pomáhá při žaludečních, cestovních a těhotenských nevolnostech. Léčí rýmu a chřipku, rozpouští chladný hlen; snižuje cholesterol, stimuluje krevní oběh a podporuje redukci váhy. Má ale i mnoho vedlejších účinků: může způsobovat zažívací obtíže, pálení žáhy nebo bušení srdce. Není proto vhodný pro děti a těhotné ženy, vyhnout by se mu měli i diabetici nebo lidé užívající léky proti překyselení žaludku, na srdce a snížení krvácení. HŘEBÍČEK Patřil k nejcennějším a nejznámějším kořením, která se k nám dostala z Asie – archeologické nálezy z oblastí dnešního Iráku jsou datované do doby kolem roku 1700 před naším letopočtem. Má silné aroma, které si o Vánocích velmi užíváme hlavně ve svařeném víně. Hřebíček zlepšuje chuť k jídlu a uvolňuje křeče v břiše související se špatným trávením, zlepšuje vylučování trávicích enzymů a ubližuje patogenním mikroorganismům ve střevech, které způsobují koliky, průjmy a přílišnou plynatost. Má také výrazné dezinfekční a místně znecitlivující účinky, díky nimž se hodí v zubním lékařství - hřebíčková silice tlumí citlivost i bolestivost zubního nervu, je účinná při zánětu zubu a přidává se do kloktadel. Schopnost prokrvit pomáhá při revmatizmu a ulevuje bolavým kloubům či svalům. Při podávání inhalační formou dezinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle učení indické ájurvédy povzbuzuje při podávání v prášku činnost srdečního svalu.